O nás

Marek Horák - Pike [Pajk]

Předseda sdružení. Civilní profesí lékař, odborný pracovník Zdravotního ústavu. Kromě historie jsou jeho největším koníčkem stará i novější řemesla všeho druhu, zejména pak práce s kovem - kovářství, nožířství... Narodil se a od té doby až dosud žije v Brně.



Kovář Marek (smyšlená postava)

Od svého otce se vyučil kovářskému řemeslu a převzal po něm dílnu na zemanském dvorci, kde vykonává všechny potřebné práce jak pro svého pána, tak pro obyvatele vesnice.

Mládí prožil v bouřlivých časech, kdy jeho rodný kraj pustošila postupně vojska Habsburků, Kumánů, krále Jana i šlechty, která proti králi několikrát povstala. Jeho pán, otec současného zemana ze Schoenfeldu, si jej tehdy vybral do své ozbrojené družiny a Marek získal zběhlost v zacházení se zbraněmi. Díky těmto zkušenostem dnes vede pánovy zbrojné pacholky, kdykoliv je toho pro obranu tvrze i vsi zapotřebí. Naštěstí jsou již časy

klidnější, a tak může častěji držet v ruce kladivo než kopí či luk.

Jako kovář ovládá i něco z umění ranhojičského - dokáže trhat zuby, rovnat zlomené kosti i vypalovat rány. I tyto dovednosti již nejednou uplatnil na válečných taženích i doma ve vsi.



Kovar Lucisnik


erb

Wernhard Hecht z Rosic (skutečná postava se smyšlenými prvky)

Šlechtic sídlící na hradě Rosicích. Byl prvním známým členem rodu Hechtů z Rosic, kteří později dosáhli na Moravě značně vysokých postů. V pramenech se poprvé objevuje roku 1319 a mizí ve 40. letech. Zemřel před rokem 1351, kdy je jeho manželka uváděna jako vdova. Obvykle je zmiňován jen jako Hecht, ale jeho dochované pečeti nesou i jméno Wernhard.

Z jeho rodiny známe manželku Annu a šest synů: Petra, Dětřicha, Jiříka, Bernarta, Oldřicha a Kuníka. Nejstarší Petr Hecht držel rosické panství od 40. do 90. let, byl hofmistrem markraběte Jana Jindřicha a purkrabím na královských hradech Vranově a Frejštejně. Jiřík byl kanovníkem olomoucké kapituly. Bernart se oženil s Anežkou ze Schűtzendorfu (Slavoňova) a byl tak zakladatelem slavoňovské větve Hechtů. Oldřichovou manželkou byla Kateřina ze Sovince, která mu jako věno přinesla poměrně značné statky. O Dětřichovi a Kuníkovi nevíme nic bližšího, jen Kuník je letmo zmiňován ještě v roce 1373.

O Wernhardu Hechtovi toho víme poměrně málo. Objevuje se jako svědek na několika listinách a soudě podle toho, komu a s kým svědčil, nebyl rozhodně nikým bezvýznamným. Můžeme jen předpokládat, že se jednalo o středně majetného šlechtice, držitele hradu a několika vesnic. Čistou spekulací pro naše účely je, že jedna z nich náležela jako léno drobnému šlechtici Wilhelmovi ze Schoenfeldu, který sloužil Hechtovi jako panoš.

„Náš“ Hecht je mladým šlechticem, který rád drží krok s dobou. S oblibou si dopřává jisté míry přepychu, jaký mu jeho ne zcela zanedbatelný majetek umožňuje. Cítí se dobře ve společnosti a správně předpokládá, že kontakty ve vysokých kruzích by v budoucnu mohly být dobrým předpokladem pro strmou kariéru jeho potomků. V jeho domácnosti na hradě v Rosicích žije i mladší, dosud neprovdaná sestra Markéta.

Erbem Hechtů z Rosic je stříbrná štika ve skoku v červeném poli. Jedná se o tzv. mluvící erb, neboť "hecht" znamená v němčině právě štiku. V klenotu je rovněž stříbrná štika ve skoku na zlatém podstavci, podle některých pramenů položená na černém křídle, podle jiných na zlatém oválu.



V honosnem Ve zbroji