Cílem tohoto článku je obsáhnout praktické informace pro ty, kteří zamýšlejí ušít si základní oděv prostého člověka z první poloviny 14. století.
Ženský oděv
Suknice (halena, tunika, kytlice, košile...)
Jde o základní a nejnezbytnější součást oděvu. Běžně se nosily suknice dvě – spodní z jemnější látky (len), svrchní ze silnější (vlna, hrubší len). U prostého oděvu si ale můžete vystačit i jen s jednou vrstvou. Ve středověku byl šat vždy v celku, nikdy dělený v pase na sukni a živůtek. Střih je jednoduchý, od pasu (nebo už od podpaždí) dolů rozšířený klíny.
Existují i náročnější střihy, v horní části více kopírující tvary těla, to se ale týká spíše „lepších“ šatů od 2. čtvrtiny století. Nebylo obvyklé mít holé paže – alespoň jedna z obou suknic má mít dlouhý rukáv. To platí samozřejmě i v případě nošení jen jedné vrstvy. Dlouhé rukávy u prostého šatu jsou vždy úzké. Otvor pro hlavu může být volný, nebo těsnější. Ve druhém případě je u krku opatřen stahováním nebo zapínáním. Možností je více – tkanice protahovaná dírkami, pevně našitá k okraji výstřihu, protažená tunýlkem, knoflíky, spony...
Jako nejspodnější vrstva oděvu mohla být nošena košilka z jemného plátna, obvykle bez rukávů, jen s úzkými ramínky.
Dámy, nešetřete na délce suknic, měly by být vždy dlouhé až na paty. Pokud by při práci či při jiném pohybu překážely, dají se snadno podkasat zastrčením spodního okraje za opasek.
Na obrázcích zleva: spodní košilka na ramínka z jemného lněného plátna; spodní suknice z lněného plátna; svrchní suknice bez rukávů z vlněné látky; detail svrchní suknice se zapínáním na knoflíčky a s lemem výstřihu zdobeným stuhou tkanou na karetkách
Bruchy a nohavice
Bruchy a nohavice dohromady tvoří středověké „kalhoty“. Bruchy jsou spodky různé délky. Velmi krátké a přiléhavé spodky se nazývají hacě – ty ale patří spíše k luxusnějším oděvům.
O dámském spodním prádle ve středověku toho víme jen málo; to, co víme, nám ale dovoluje usuzovat, že alespoň někdy nosily ženy bruchy či hacě a nohavice stejně jako muži. Zřejmě ale zdaleka ne vždy, pod dlouhé suknice není běžně vidět a zvláště u prostého oděvu bylo pravděpodobně spodní prádlo spíše výjimkou než pravidlem. Spolehlivě doložené máme u žen krátké nohavice sahající ke kolenům a upevněné podvazkem - řemínkem s přezkou nebo zavazovací tkanicí.
Pokud se přece jen rozhodnete pro bruchy, šijte je raději volnější – budete se v nich cítit pohodlně i v případě, že netrefíte střih dokonale. Nejjednodušší střih na bruchy je „válec“ na obou koncích otevřený a s třetí dírou po jedné straně. Tato díra tvoří pas, nohy jsou prostrčeny oběma konci válce, látka je v rozkroku bohatě nařasená. Náročnější střih je ze dvou nebo více částí, podobá se dnešním krátkým kalhotám. Bruchy se v pase stahují tkanicí protaženou buď tunýlkem, nebo našitými poutky. K této tkanici se přivazují nohavice – obvykle jen v jednom místě vpředu vpředu. V případě protahování tkanice tunýlkem je tento na dvou místech prostřižený, aby se daly nohavice přivázat.
Nohavice jsou samostatné, na každou nohu zvlášť. Mohou být volné, nebo více vytvarované na nohu. Střih na těsné nohavice berte jen jako orientační – je nutné jej dotvarovat postupným špendlením přímo na noze tak, aby nohavice byly co nejtěsnější, ale aby se ještě daly stáhnout i natáhnout. Je výhodné je ušít z látky střižené úhlopříčně, protože v tomto směru je pružnější. Nohavice mohou mít našité i chodidlo, nebo jsou dole otevřené, jen s páskem pod chodidlem (aby se nevyhrnovaly nahoru), případně s trojúhelníkovým výběžkem kryjícím nárt.
Vhodný materiál na bruchy je jemný len, na nohavice buď také len, nebo vlna.
Na obrázku jsou krátké nohavice z vlněné látky, upevněné pod koleny pomocí podvazků.
Pokrývky hlavy
Pokrývky hlavy byly ve středověku (a nejen ve středověku) zcela běžnou součástí oděvu. Dokonce tak běžnou, že byly posledním dílem, který se odkládal. V dobové ikonografii máme četné obrázky žen i mužů, kteří jsou nazí (většinou na loži, jak se běžně spalo, nebo v lázni), ale hlavu mají pokrytou.
Prosté ženy nosily nejčastěji na hlavách zavití a závoje uvázané nejrůznějšími způsoby. Látky na ně volte jednobarevné a bez vzoru. Jednoduché zavití je vidět na obrázku.
Zavití ze dvou půlkruhů z bílého lněného plátna
Další běžnou pokrývkou hlavy je kápě. Je to módní i praktický doplněk, který podle potřeby skvěle kryje krk, ramena, hlavu i obličej. Přední okraj otvoru pro obličej bývá delší, nosí se ohrnutý, ale v případě větru, deště či sněhu se shrne dopředu. Ženské kápě mají na rozdíl od mužských límec vpředu obvykle rozdělený. Může být zapínaný na knoflíky,
Nejlepší materiál na kápi je vlna, ale může být i ze lnu. Dá se ušít jednovrstvá, nebo s podšívkou – pak vás jednak nebude vlna kousat, jednak to umožní případně ozdobit okraj límce například motivem obloučků nebo hradbiček. Kápě mívají vzadu cíp, původně poměrně krátký. Ve druhé čtvrtině 14. stol. začíná přicházet do módy také dlouhý cíp spadající na záda, který může být zakončen rolničkou.
Boty
Uvést zde podrobný návod na ušití dobových bot by bylo nad rámec tohoto pojednání. Ušít boty ale není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Zájemce můžeme odkázat na tento velmi dobře udělaný návod. Podle našich zkušeností je vhodné ušít boty poněkud větší, než uvádí návod. Obrácením naruby po sešití se totiž poněkud zmenší. Nakonec, vycpat se dají vždycky... Pokud by vám tento návod připadal příliš náročný, je tu v záloze ještě jeden – na výrobu jednoduchých krpců. Nic prostšího už snad nemůže být. Krpce se ale dají použít skutečně jen k velmi prostému šatu.
Převracené kožené boty se zdvojenou podrážkou
Plášť
Nejjednodušší střih pláště je půlkruh nebo tři čtvrtiny kruhu. Měl by být ze silnější látky, spíná se vpředu sponou, na knoflík, nebo nejčastěji stuhou přišitou za jeden okraj, provlečenou dírkou na druhém okraji a zapnutou na knoflík nebo na sponu na okraji prvním.
Jednoduchou náhradou za plášť bývala u prostých lidí také čtvercová nebo obdélná plachetka z plsti nebo vlněného sukna, která se za špatného počasí přehazovala přes ramena a případně i přes hlavu. Nebyla nijak připnutá, držela na místě vlastní vahou, nebo se přidržovala rukou.
Půlkruhový vlněný plášť s podšívkou v kontrastní barvě
Opasek a brašnička
Ženská suknice může být volná, ale také stažená opaskem. Opasky byly kožené, poměrně úzké (15-25mm), opatřené železnou nebo bronzovou sponou. Rozhodně nepoužívejte opasky s moderními sponami, koženkou, sedlářskými nýty a podobně. Alternativou ke koženému opasku může být šerpa ušitá z pruhu látky, nebo přímo utkaná na karetkách nebo na hřebeni.
Protože gotický oděv neměl kapsy, nosily se předměty denní potřeby buď přímo na opasku, nebo v různých váčcích a brašničkách. Ty byly ušité z látky nebo z kůže. Menší byly zavěšeny na opasku, větší přes rameno.