Články >> Návody, rady a střihy pro šití dobových oděvů >> Mužský oděv
Návody, rady a střihy pro šití dobových oděvů
06.08.2008

Cílem tohoto článku je obsáhnout praktické informace pro ty, kteří zamýšlejí ušít si základní oděv prostého člověka z první poloviny 14. století.

Mužský oděv


Suknice (halena, tunika, kytlice, košile...)

Jde o základní a nejnezbytnější součástí oděvu. Běžně se nosily suknice dvě - spodní z jemnější látky (len), svrchní ze silnější (vlna, hrubší len). U prostého oděvu si ale můžete vystačit i jen s jednou vrstvou. Střih je jednoduchý, od pasu (nebo už od podpaždí) dolů rozšířený klíny. Nebylo obvyklé mít holé paže - alespoň jedna z obou suknic má mít dlouhý rukáv. spodní suknice ze lnu svrchní z vlněného sukna To platí samozřejmě i v případě nošení jen jedné vrstvy. Dlouhé rukávy u prostého šatu jsou vždy úzké. Otvor pro hlavu může být volný, nebo těsnější. Ve druhém případě je u krku opatřen stahováním nebo zapínáním. Možností je více – tkanice protahovaná dírkami, pevně našitá k okraji výstřihu, protažená tunýlkem, knoflíky, spony...

Pánové, nebojte se delších suknic - alespoň nad kolena. Je sice pravda, že v průběhu XIV. století se oděvy vlivem módy zkracovaly, ale tento trend jednak vrcholil až koncem století, jednak to byla skutečně módní záležitost, která se prostých oděvů příliš nedotkla. Pracovní „suknice“ sahající těsně pod pas vypadají tristně.

Střih na suknici


Na obrázku vlevo spodní suknice ze lnu, vpravo svrchní z vlněného sukna, u krku zapínaná na knoflíky.



Bruchy a nohavice

Bruchy a nohavice dohromady tvoří středověké „kalhoty“. Bruchy jsou spodky různé délky. Velmi krátké a přiléhavé spodky se nazývají hacě - ty ale patří spíše k luxusnějším oděvům.

Bruchy šijte raději volnější - budete se v nich cítit pohodlně i v případě, že netrefíte střih dokonale. Nejjednodušší střih na bruchy je „válec“ na obou koncích otevřený a s třetí dírou po jedné straně. Tato díra tvoří pas, nohy jsou prostrčeny oběma konci válce, látka je v rozkroku bohatě nařasená. Náročnější střih je ze dvou nebo více částí, lněné bruchy a nohavice podobá se dnešním krátkým kalhotám. Bruchy se v pase stahují tkanicí protaženou buď tunýlkem, nebo našitými poutky. K této tkanici se přivazují nohavice – obvykle jen v jednom místě vpředu. V případě protahování tkanice tunýlkem je tento na dvou místech prostřižený, aby se daly nohavice přivázat.

Nohavice jsou samostatné, na každou nohu zvlášť. Mohou být volné, nebo více vytvarované na nohu. Střih na těsné nohavice berte jen jako orientační - je nutné jej dotvarovat postupným špendlením přímo na noze tak, aby nohavice byly co nejtěsnější, ale aby se ještě daly stáhnout i natáhnout. Je výhodné je ušít z látky střižené úhlopříčně, protože v tomto směru je pružnější.Nohavice mohou mít našité i chodidlo, nebo jsou dole otevřené, jen s páskem pod chodidlem (aby se nevyhrnovaly nahoru) a případně s trojúhelníkovým výběžkem kryjícím nárt.

Další možností jsou krátké nohavice sahající ke kolenům a upevněné podvazkem - řemínkem s přezkou nebo zavazovací tkanicí. Ty se mohou oblékat i přes dlouhé nohavice jako další zateplovací vrstva.

Vhodný materiál na bruchy je jemný len, na nohavice buď také len, nebo vlna.


Střih na bruchy

Střih na nohavice


Na obrázku jsou světlé lněné bruchy a tmavé nohavice.



Pokrývky hlavy (čapka a kápě)

byly ve středověku (a nejen ve středověku) zcela běžnou součástí oděvu. Dokonce tak běžnou, že byly posledním dílem, který se odkládal. V dobové ikonografii máme četné obrázky mužů i žen, kteří jsou nazí (většinou na loži, jak se běžně spalo, nebo v lázni), ale hlavu mají pokrytou. Na našich obrázcích můžete vidět dvě nejčastější - jednoduchou přiléhavou čapku s tkanicemi a kápi.

Čapka je velmi častým, univerzálním kusem šatu nošeným při všech možných příležitostech a ke všem možným oděvům. Nosila se jako „spodní prádlo na hlavu“ i k jiným pokrývkám hlavy, jako je klobouk nebo právě kápě. lněná čapka vlněná kápě

Kápě je módním i praktickým doplňkem, který podle potřeby skvěle kryje krk, ramena, hlavu i obličej. Přední okraj otvoru pro obličej bývá delší, nosí se ohrnutý, ale v případě větru, deště či sněhu se shrne dopředu.

Existuje také „švihácká“ verze nošení kápě obráceně - nasadí se otvorem pro obličej s ohrnutým okrajem na hlavu, zadní cíp se protáhne pod bradou a límec se nechá spadat na záda či na jedno rameno.



kápě po švihácku čapka a kápě

Nejlepší materiál na kápi je vlna, ale může být i ze lnu. Dá se ušít jednovrstvá, nebo s podšívkou - pak vás jednak nebude vlna kousat, jednak to umožní případně ozdobit okraj límce motivem obloučků (viz obrázek) nebo hradbiček. Kápě mívají vzadu cíp, původně poměrně krátký. Ve druhé čtvrtině 14. stol. začíná přicházet do módy také dlouhý cíp spadající na záda, který může být zakončen rolničkou.





Na obrázcích vlevo prostá lněná čapka a vpravo vlněná kápě se lněnou podšívkou zdobená obloučkovitě vykrajovaným lemem.

Střih na čapku

Střih na kápi




Boty

Uvést zde podrobný návod na ušití dobových bot by bylo nad rámec tohoto pojednání. Ušít boty ale není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Zájemce můžeme odkázat na tento velmi dobře udělaný návod. Podle našich zkušeností je vhodné ušít boty poněkud větší, než uvádí návod. Obrácením naruby po sešití se totiž poněkud zmenší. Nakonec, vycpat se dají vždycky... Pokud by vám tento návod připadal příliš náročný, je tu v záloze ještě jeden - na výrobu jednoduchých krpců. Nic prostšího už snad nemůže být. Krpce se ale dají použít skutečně jen k velmi prostému šatu.



Plášť

Nejjednodušší střih pláště je půlkruh nebo tři čtvrtiny kruhu. Měl by být ze silnější látky, spíná se vpředu sponou, na knoflík, nebo nejčastěji stuhou přišitou za jeden okraj, provlečenou dírkou na druhém okraji a zapnutou na knoflík nebo na sponu na okraji prvním.

Jednoduchou náhradou za plášť bývala u prostých lidí také čtvercová nebo obdélná plachetka z plsti nebo vlněného sukna, která se za špatného počasí přehazovala přes ramena a případně i přes hlavu. Nebyla nijak připnutá, držela na místě vlastní vahou, nebo se přidržovala rukou.

Střih na plášť


Opasek a brašnička

Mužská suknice bývá běžně stažená opaskem. Opasky byly kožené, poměrně úzké (15-25mm), opatřené železnou nebo bronzovou sponou. Rozhodně nepoužívejte opasky s moderními sponami, koženkou, sedlářskými nýty a podobně.

Alternativou ke koženému opasku může být šerpa ušitá z pruhu látky, nebo přímo utkaná na karetkách nebo na hřebeni, případně i obyčejný (konopný) provaz.

Protože gotický oděv neměl kapsy, nosily se předměty denní potřeby buď přímo na opasku, nebo v různých váčcích a brašničkách. Ty byly ušité z látky nebo z kůže. Menší byly zavěšené na opasku, větší přes rameno.

Opasek Brašnička

Na obrázku vlevo kovaná železná přezka a vpravo kožená brašnička na opasek.